Publikov�no 28 Září, 2010 od admin
Jdu tmavou noční ulicí
a déšť mi smáčí vlasy
Kolem mihl se někdo s deštníkem,
aby nebyl mokrý asi
Já zvolním ještě více krok
a přijímám tu vodu
Ať pohladí mě po tvářích,
než dojdu k domovnímu schodu.
Publikov�no 28 Září, 2010 od admin
Když já myslím na tebe,
tak mé srdce letí do nebe.
Když zavřu oči a spím,
tak tě vždy lásko ve snu uvidím.
Když jdu s tebou na procházku,
jsem hrdý na to že mám vedle sebe krásku.
Když se mi nechce do práce,
tak myslím na to jaká je s tebou legrace.
Když je mi smutno převelice,
o to se těším na tebe více.
Publikov�no 15 Září, 2010 od JANAANGELTRUBKA
Dlouhá alej už znovu podzimem
voní,
jeden kráté jen tak procházet se
po ní.
Barevné listí padající ze
stromů,
vlhký je vzduch.
Ptáci letí domů.
Píseň si šumí ve větvích
s deštěm.
Slunce si jen tak maluje
štětcem.
Já se procházím,
očistou myšlenek.
Očistou duše,
zasáhlá barvami do srdce
jak z kuše.
Brouzdám se v závěji
listí.
Proč chce se mi v něm povalovat?
Kdo mi to zjistí.
Červená,žlutá,oranžová,zelená,
kráčím,
jsem vším celkem zmámená.
Vystoupení pěvecké,
už se loučí,
parket hřmění na chvíli
poučí.
Paprsek mi ještě okamžik
přeje,
ten záblesk tepla
ve mě pěje.
Podzime,já mám tolik ráda
vůni tvojí,
jen chvíli s tebou,
než přijde
vůně chvojí.
V aleji listím zahalena,
zůstávám barvami
vybarvena.
aut.JANAANGELTRUBKA
Publikov�no 28 Září, 2010 od admin
První mrazíky šlehly zelenou trávu.
Kravám bylo chladno od žaludku.
Zima přidala ošklivou zprávu.
Pofoukám bolístky v mrtvolném dechu
smmrti.
Publikov�no 24 Září, 2010 od admin
Mít tak čas se zastavit,
zavřít oči,
doplout na ostrov snů
a utéct od tuď,
kde hlava se mi točí.
Naučit se dýchat
vůni přístavů,
aby drogou se mi stala
dívat se na volnost
létajících ptáků,
abych ponaučení si z toho vzala.
Ležet na pláži
nahřívat se na písku
slunce se ve vlnách odráží
a donutí mě věřit zítřku.
Mé sny
mi vypálí na čelo
to aby mé vědomí
vědělo,
že jsem to Já!
aut.JANAANGELTRUBKA
Publikov�no 13 Září, 2010 od JANAANGELTRUBKA
Navštívil mě motýl,
on se mi smál.
Nevěřil svým očím,
jak ze života se hroutívám.
Řekl mi-
prosím tě vezmi si moje křídla
a buď na chvilku lehce jiná.
Já měla strach.
On-neboj se,
budem si jen hrát.
Zakroužil kolem mé hlavy
do prášku mne zabalil,
přívalem dobra mě zavalil.
A tak se prostě zázrak stal,
já bez křídel vyletěla k výšinám.
Zatleskal ručičkama
a znovu se chichotal
měl velkou radost,
že nelítá tu sám.
Spadla ze mě všechna tíseň,
uhasil ve mě po kráse žízeň.
„Proč vy lidi stojíte tak při zemi,
kdo z vás z výšky ten svět ocení.
Vždyť není těžký
není velký ani snad,
podívej jak malinký je
a nutí mě se pořád smát.“
Ten den s motýlem
byl velmi zvláštní,
nebyl už ani trošku vážný.
Ukázal mi,
jak chutnají a voní květy.
Ukázal mi tajemné
i legrační světy.
Naplnil mě lehkostí
a přesto láskou,
mé oči už nebyly
zavázané páskou.
Motýl mě opustil
a já se celá chvěla
věděla,
že to je to
co jsem vlastně chtěla.
Přijmout dar lehkosti a chvění
ač netušila,
tak poznala,
jak se všechno náhle mění.
Motýla si v srdci uchovám,
až těžko mi bude,
znovu ho zavolám.
On se smíchem mi připomene,
že ta zkouška je vzlet
a né pád.
I když směje se mi,
přesto mě má rád.
aut.JANAANGELTRUBKA
