Publikovno 17 Srpen, 2011 od admin
Když skončila noc a začínal den,
zdál se mi o tobě nádherný sen,
hledět ti do očí,
hladit tě po tváři,
hned srdce poskočí,
jedině s Tebou se můj úsměv rozzáří.
Náhle se probouzím,
pelíšek je prázdný,
přemýšlím čím to je,
že něco mi schází.
Zjišťuju že to není jen sen,
ale možná i skutečnost,
takže trápit se nad tímto snem je
jen a jen zbytečnost.
Publikovno 15 Srpen, 2011 od admin
Já jsem toho příčina,
že je láska povinná
snad až příliš nevinná
tak to je lásky rovina
V deštivém příběhu prudkého vnímání
při obzoru stmívání vyschlé řeky
v níž pocity žijí celé věky
Ani moje slova je nezradí
to ukryjí se raděj v kapradí
Pak ve stínu samoty
léčím prince z jeho vlastní němoty
Vždyť příkoří je příval
snad i sráz
navzdory postavím mu hráz
a sobě přístřeší
snad jen můj muž nehřeší
Publikovno 2 Listopad, 2010 od admin
Chvílemi jen tak přemýšlím o tom, jaké by …, (to bylo mít tvou duši) Ne….
Skoro pořád myslím na moje sny, ve kterých …, (mám tvoje tělo)Ne….
Neustále v mojí mysli, píšu krásný příběh lásky pln. Ano.
Příběh, v němž stává se tvé srdce jeho, spíše mým.
Příběh, nejspíš bez konce, zahalený tajemstvím.
Příběh smutkem zalitý, ale hlavně lásky plný.
Příběh, uvnitř mé hlavy až příliš zamotaný.
Příběh, ve kterém slz je víc než by mělo.
Příběh, kde se na hrdinu asi zapomělo.
Příběh, nejen plný strachu a bolesti.
Příběh, taky s úsměvy či radostí.
Příběh, jaký jen tiše ubližuje.
Příběh, co život nahrazuje.
Příběh, myšlenky píšící.
Příběh, asi nekončící.
Příběh, o vás, nás.
Příběh, píši zas.
Publikovno 17 Srpen, 2011 od admin
Chladná je noc,tak chladná,až drkotají zuby
Slunce nesvítí,oblouhu zdobí jen měsíc,který se právě objevil na nebi.
Večernice přišla k nám,rozsvítila hvězdy,
zakrátko jedna padala-chtěla splnit přání.
Seděla jsem na červánku,chtěla letět daleko,
za humna se podívat-vidět moře,cítit teplo….
chtěla jsem cítit teplo slunce,mého slunce-mnou milováno….
Splnil se sen?Nevím však.Asi na to bylo brzy….
Když ze sna procitla jsem,seděla jsem na lavičce.
Vedle mne nebylo nic-jen prázdnota.
Přála jsem si dotýkat se hvězd,cítit jejich zář…Přála jsem si spatřit mého milovaného tvář…
Splnil se sen?Ne.Bylo na to už příliš pozdě-jinou už dávno měl.
Publikovno 13 Prosinec, 2010 od admin
Zachraň mě,
Srdce se mi rozpadá.
Zapoměl,
Slunce pomalu zapadá.
Nechal mě tam,
Zhroutil se mi svět.
Slza stéká za jinou,
Slova vyjádří můj hněv.
Ležím na zemi,
Tiše jen pláču.
Srdce trhá mi žal,
On nechal mě tu stát,
Sen překrásný se mi zdál,
Když nechal mě poklidným spánkem spát.
Pěstmi buším do země,
„Nech ji ona za to nemůže,“
Moje poslední záchrana.
Hlas toho co mi pomůže.
Slzy vyschli,
Srdce slabě bije.
Rukou přejíždím po kůži,
Jež příjemně mě hřeje.
Huňatý kožich,
Pod prsty zašustí.
Rudohnědý vlk,
Náramek pro štěstí.
Jiným je tu pro mě,
Tajemství mi prozradil,
To které tajil přede mnou,
To po, kterém se mi dech zatajil.
Láska je mocná,
Než kouzla mocnější.
Dítě si chovám,
Už jsem šťastnější.
Srdce je jeho,
On se o něj postará.
Něco se změnilo,
Legenda prastará.
On má mladý být,
Ona zestárnout.
My to však změnili.
Spolu jsme si žili.
Moje stáří se zastaví,
Dech se mi zatají.
Znovu ho vidím
Ale náklonnost k němu necítím.
Hledíme na sebe,
Jako vzdálení přátelé.
Ti co se po letech setkají,
Ale slova omluv si šeptají.
„Nech mě, nechtěl jsi mě,
Už jsem šťastnější.“
Slova vyplynou,
Nahlas jsou pravdivější.
Mramorová kůže,
Jasný třpyt slz,
Co člověk zmůže,
Jaký má vkus.
Krvavé slzy anděla,
Pro něj jsem noci probděla,
Ale Nyní věci se změnili,
Sny mé se již splnili.
Jiný mě tehdy zachránil,
Spravil to co jiný poranil.
Srdce znovu celé je,
On si myslí, že zničí jej.
Znovu už mu to nedovolím,
Jeho vlivu se nepodvolím.
Jiný si mé srdce získal.
Po nocích mi hudbu pískal.
Nebyl to zpěv,
Ne to ne.
Ale mé srdce to zahřeje.
Láska má přichází,
Já přístav svůj nacházím.
V jeho horkém náručí,
Bezpečí mi zaručí.
Příběh je u konce,
Lásku jsem našla,
On odešel za jinou,
Mě nechal tu s mojí rodinou.
A jak příběh pokračuje?
Nikdo nepoví..
Ale šťastný konec zaručuje,
Lásku jejich, v záhrobí.
od:Anna Rolinková
Publikovno 13 Říjen, 2010 od admin
Sedím v posteli s hlavou plnou zmatku,
jak kdybych ve škole nechápala látku.
Poslouchám písničky a sním,
to, že už pro tebe nejsem, vím.
Kéž bych se tě mohla vzdát
a jen za nerozvážný úlet brát.
Mám však tušení,
že je tohle na dýl,
no, tebe se to taky týká,
máš na tom svůj podíl.
Ale ty se svého podílu s klidným srdcem vzdáš,
protože místo mě teď jinou máš.
Možná bych taky jinýho mohla mít,
jenže já si tě nechci nechat vzít.
Ale na boj o tebe už nemám sílu,
potřebovala bych asi kouzelnou vílu.
Která by mávla hůlkou svou
a já bych byla za vodou.
Takhle to ale nefunguje,
nic nemá ten, kdo nebojuje.
Já už sice sílu nemám,
ale zničit se jen tak nedám.
Mám svou hrdost a sny
a ikdyž se ti to nelíbí,
jejich podstatou seš ty.
Možná tě nikdy nebudu mít,
ale prosím tě,
nech mě o tobě alespoň snít.
