Publikov�no 20 Srpen, 2011 od admin
Jsem pouhý okamžik…
každým dnem jsem jiný.
V cestičce trnité,
já marně hledám stíny.
V cestičce trnité chodím sám a bosý…
Něco tu hledám,
hledám, nevím co si…
Jsem pouhý okamžik…
nejsem kámen věčný.
Co leží na cestě,
co leží si a nesní…
Já jsem jen kapka…
kapka křišťálové rosy,
Co stéká po listě,
když žár slunce prosí.
Aby tu ještě chvilku snad být směla.
Co pak by potom každá kytka chtěla?
Kvést věčně jako slunce ranní.
O této touze,
nikdo nemá zdání.…
Jsem pouhý okamžik…
co se stále mění.
Co bylo včera ,
dnes už pravda není.
Proto já vnímám všechno kolem sebe.
Jsem tu jen jednou,
jsem součástí nebe…
Napsat n�zor na b�sni�ku
Publikov�no 20 Srpen, 2011 od admin
Byla jsi krásná a tolik neskutečná
proč jsi mi odešla – tiše tam k vám domů?
Vždyť já si vzpomínám,
že smáli jsme se tomu,
že nás nic nerozdělí,
když zmizí naše cesty.
Zůstal jsem v polospánku
snad nekonečný čas.
Jak se Ti podařilo
duši mojí zmást…?
Kde jsi Ty vlastně celou dobu byla…?
Chybí mi lásko asi Tvoje víra,
ten pohled do očí,
ten co srdce svírá.
Jsi ve mě celá, co já můžu ztratit
ach kéž bys jednou zase moje byla
a tisíckrát řekla …….chci se vrátit…
o Tvojí lásce, vždycky jsem jen snila….
Napsat n�zor na b�sni�ku
Publikov�no 11 Květen, 2011 od JANAANGELTRUBKA
Zaslechla jsem labutí píseň
zavřu dveře s komnatou tíseň.
Motýly úsměvů rozešlu do všech stran,
posbírají mi jména všech klenutých bran.
Rostou mi křídla a já letím sama,
abych je já osobně znala.
Co představit si pod jmény mám,
dřív než je do herbáře uschovám.
Moje země nádherně voní,
kéž s každým koutem mě něco pojí.
Vítr mi rozcuchává vlasy
co myslí si o tomto podivném ptáku asi?
Nechá mne lehce létat mezi mraky..
nebo zuřivě ze mě strhá všechny šaty?
Odevzdám se do osudu svého
a možná když budu na chvíli jeho,
poznám kam vlastně moje duše patří.
Jen tak můj pohled jednou spatří,
kolébku s peřinou plnou peří..
dům co ve mě pevně věří..
Zemi na které budu pevně stát,
které se budu moc na konci svých dnů s klidem odevzdat.
Napsat n�zor na b�sni�ku
