Něco z mojí starší tvorby:
Topím se, topím se
v moři svých slz,
tak proč už nese
farář kříž, když jen
topím se v moři svých slz?
Umíráček zvoní,
už varhany hrají,
kapesníčky utírají
tváře pozůstalých.
To je jako ptát se proč
se střídá den a noc,
proč zlomené srdce bolí tak moc,
proč mě nikdo nezachrání,
proč radši slzy roní?
Je to jako proč se ptát
proč jsi mě tam nechal stát!
Rakev z dubového dřeva.
Proč?
Protože jsem se nalokla vody moc,
protože tma černá jak noc,
zahalila mojí tvář,
tak teď radost mař.
Protože zlomené srdce zabijí,
protože slzy moje oči zalijí,
když bez důvodu odejdeš pryč,
když se chováš jako levný kýč,
tak mi vrať k mému srdci klíč!
Ležím ve tmě,
proč sem dali mě,
když ví, že se topím
v moři slz a sním,
že zase budeme spolu,
ať už mám jít dolů,
je mi to jedno, jen ať zas spolu jsme, prosím…
Prosím, prosím ale marně,
topím se dál, lokám smutně.
Lokám se vody ve tmě,
umírám rychle, jak točí se Země.
Pomalu, pomaloučku.
Prosím, ať už to bolí jen trošku,
ať to mám rychle za sebou,
jen chci být zas s tebou.
Oči zalily se zas.
Toto nikdy neskončí?!
Když mě tak ničí
být bez tebe, lásko má,
já chci být jen tvá.
Utichl pláč cizí,
smutek ostatních rychle mizí.
Jen ten můj je semnou, že
spolu nejsme, kdo to kazit může?!
Naši lásku nehynoucí,
nikdy neumírající,
nikdy neležící
na dně rakve jako já teď,
tak ať to skončí hned…
naše láska bude pořád taková.
Tak prosím, ať už to skončí…
