Motýl
Publikováno Září 13, 2010 by JANAANGELTRUBKA
Navštívil mě motýl,
on se mi smál.
Nevěřil svým očím,
jak ze života se hroutívám.
Řekl mi-
prosím tě vezmi si moje křídla
a buď na chvilku lehce jiná.
Já měla strach.
On-neboj se,
budem si jen hrát.
Zakroužil kolem mé hlavy
do prášku mne zabalil,
přívalem dobra mě zavalil.
A tak se prostě zázrak stal,
já bez křídel vyletěla k výšinám.
Zatleskal ručičkama
a znovu se chichotal
měl velkou radost,
že nelítá tu sám.
Spadla ze mě všechna tíseň,
uhasil ve mě po kráse žízeň.
„Proč vy lidi stojíte tak při zemi,
kdo z vás z výšky ten svět ocení.
Vždyť není těžký
není velký ani snad,
podívej jak malinký je
a nutí mě se pořád smát.“
Ten den s motýlem
byl velmi zvláštní,
nebyl už ani trošku vážný.
Ukázal mi,
jak chutnají a voní květy.
Ukázal mi tajemné
i legrační světy.
Naplnil mě lehkostí
a přesto láskou,
mé oči už nebyly
zavázané páskou.
Motýl mě opustil
a já se celá chvěla
věděla,
že to je to
co jsem vlastně chtěla.
Přijmout dar lehkosti a chvění
ač netušila,
tak poznala,
jak se všechno náhle mění.
Motýla si v srdci uchovám,
až těžko mi bude,
znovu ho zavolám.
On se smíchem mi připomene,
že ta zkouška je vzlet
a né pád.
I když směje se mi,
přesto mě má rád.
aut.JANAANGELTRUBKA
