Pro lucii
Publikováno Prosinec 13, 2010 by admin
Noc se vleče, já tu sedím sám..stačilo pár vět.
Svět se zbořil..voda strhla břeh.
A zbyl nám prázdný svět.
Už necítím nikde lásky dech..
Od rána do večera toulám se pouští,
svět poraženým neodpouští.
Nutno dodat,že nehrál jsem fér,
ze života na věky, právem propuštěn.
Prší slzy,co jsi proplakala..
na mé okovy,cos ukovala.
Odpusť lásko…
