Sám uprostřed davu
Publikováno Únor 6, 2010 by admin
Píši Ti krátký dopis z lásky,
která ač utajena v nitru mém,
svědomí jak vojska oblehla moje,
tíží mne mlýnským kamenem.
Píše ho moje srdce Tvému,
a přeci ho nikdy nebudeš číst,
protože srdci, ne zrakům je určen,
ten krátký, smutný, teskný list.
Mým cílem jediným je získat tvou lásku
a svou ti za ni dát,
s prosbou ti ležím u nohou,
vím, že bych chtěl tě milovat.
Chtěl bych vždy s tebou životem jít,
být ti vždy pevnou oporou,
kdybych se musel od tebe odloučit,
bylo by pro mne to záhubou.
Zatím v mém srdci víra je,
že budeme žít jednou pro sebe,
že budeme lásku si opětovat,
ty pro mně a já pro tebe.
Upřímné a jasné tvoje oči,
budou se na mne stále smát,
a rudé tvé krásné, plné rty
o lásce budou povídat.
Hloubku tvých očí nikdy nezměřím,
na tohle není žádná míra,
velikost citu nelze vyčíslit,
tak jako hloubku číše vína.
Vždy mne moc mrzelo jaká jsi,
tvé rozmarné nápady srdce mé mučí,
a ruce svazují jak ostnatý drát,
ruce, jež chtěly by tě objímat.
Pro mne jsi zatím krásným motýlem,
který po louce z květu na květ létá,
já marně běhám, tebe naháním,
z pod ruky motýl stále mi ulétá.
Několikrát jsem držel tě v rukou,
vždy ses mi z nich však vytrhla,
lásku jsi slíbila, spletla hlavu,
a já zůstal stát, sám uprostřed davu.
