Já bloudím
Publikovno 11 Únor, 2010 od admin
Já bloudím světlem, bloudím tmou,
proplouvám životem a hledám lásku svou,
z očí slzy samotou po tváři stékají,
v srdci kámen, který nemizí,
maličké chvilky mě šťastnou už dělají,
ale pak najednou mění se v samotu a mizí,
můžu být šťastná jen malinkou chvíli,
a doufat, že snad jednou už chvilkou to nebude
a ve tváři slzy už místo mít nebudou,
že už nebudu jen proplouvat
smutnou, zlou samotou a tmou,
že budu se smát a kámen ze srdce zmizí,
že svou lásku můžu někomu bez obav dát,
vědět, že není to jen štěstí ryzí,
mám pocit, že život mi víc nechce dát,
než samotu a smůlu,
že víc nemám šanci si přát,
tak ptám se osudu,
budu se někdy víc než jen malinkou chvíli
moct smát, neplakat, se radovat
a moct se svou holčičkou lásku si přát?!
