Publikovno 29 Květen, 2010 od admin
Přišel den
Úplně začarovaný
Bylo mi řečeno
Že už tu není
Že odešel
Někam jinam
Beze mne
I bez jiných
Však slyšela jsem
Na pohřbu
Jeho smích
Tak krutý
A trochu neomalený
Měl nás za blázny
A říkal
Tam že on není
Ne v urně on nehnízdí
Jak by mohl
Vždyť vzduchem se prochází
Mezi ptáky že létá
Tak skvěle se mu tam líbí
Že z hřbitova neodlétá
Tak vesele si poskočil do noty
A zanechal nás uprostřed
samoty
Publikovno 7 Květen, 2010 od admin
Duše má je rozervaná
krutým bolem osudu,
ve hvězdách to stojí psáno,
že už šťastná nebudu.
Dnešní kouzlo zítra mine,
bůh ví, kam mi odletíš,
totéž budeš říkat jiné,
s láskou budu na obtíž.
Nač želet lásky zašlých dnů,
nač želet prchlé naděje?
Vždyť život plný slunných dnů
na nové zas se usměje.
Až budeš jednou zklamaná,
až tě někdo zradí,
pak vzpomeň si, jak krásné bylo
bezstarostné mládí.
Publikovno 20 Březen, 2010 od admin
Šel jsem ráno do školy,
zapomněl jsem úkoly.
Dostal jsem hned otázku:
„Co bylo na provázku?”
Řekl jsem, že vůl,
asi mám jen mozku půl.
Byla to jen blbá husa,
do toho mě štípla vosa.
Dál jsme měli hudebku,
už mám z toho všeho depku.
Pak jsme měli matiku,
cítil jsem tu papriku.
Asi byla z cizí pusy,
bohužel to byla Lucy.
Byl to pěkně velký smrad,
já jsem z toho málem spad.
Učitelka sebou sekla,
kdyby jen ta země změkla.
Odvezli ji do špitálu,
do chirurgického sálu.
Operace byla dlouhá,
učitelka byla šmoula.
Byla modrá jako svět,
umřela za minut pět.
Dopadlo to velmi špatně,
vzpomínám si na to matně.
Právě leží na hřbitově,
den jsem nezvlád pohodově.
Publikovno 22 Květen, 2010 od admin
Publikovno 20 Březen, 2010 od admin
Déšť stéká ti v kapkách po tváři,
široko daleko nic nezáří.
Tvůj úsměv ztrácí se v tmách,
Náš vztah začal být krach.
Proč oči mé pláčou taky
a na nebi jsou temné mraky?
Vždyť život s tebou byl jako sen,
s tebou byl bílý každý den.
Je už to dávno a pryč to je,
mě mizí i ta naděje.
Chci být s tebou a být zase šťastná,
ať naše rána mohou být jasná.
Ale toto už nikdy nebude,
mé srdce stále jen běduje
a jen tebe tolik miluje….
Publikovno 20 Březen, 2010 od admin
Stojím tu plna pomíjivé nicotnosti,
obdivem i pokorou je protkán bílý den,
hory mne štědře svou krásou hostí,
i svatým tichem, zbožným obzorem.
Z časů minulých do věků budoucnosti
tu laskavý vánek vane,
ševelí cosi o věčné velikosti,
o době zázraků lidstvem nespoutané.
Jak udivený poutník – okouzlena zcela
postávám v úžasu uprostřed horských
cest, na nízkost Světa jak bych zapomněla,
své vyznání šeptám těm milencům
hvězd.
