Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně…
Milovat motýly…
Červen 10th, 2010 Posted in O lásce
Odcházím k ránu a ty spíš,
mý tichý kroky neslyšíš.
Je to pár hodin, co tě znám,
co šel jsem s tebou k vám.
Když svlíkal jsem ti košili,
lehkou jak křídla motýlí,
bylas nedočkavá jako dítě
a já do ticha šeptal MILUJI TĚ!
Nenapadlo tě, naivko důvěřivá,
že pokaždý říkám tahle slova,
že tolika dívkám šeptám každou noc,
jak jsou krásný, že rád je mám moc?
Ráno možná budeš brečet,
ale nepiš, stejně bych to nečet.
A nevolej, nechci slyšet zas
tvůj smutnej, vyčítavej hlas.
Mě svědomí nehryže
a jestli máš nějaký potíže,
tak problémy vyřeší tátův plat.
A já? Půjdu večer k jiný spát…
jsem noc o které máš nejhezčí sen
jsem tvůj nejslunější a teplý den
jsem vítr který máš ve svých vlasech
jsem líbeznost co slyšíš v cizích hlasech
jsem film který tě nutí k smíchu
jsem pokušení které nutí tě k hříchu
jsem tvoje první domácí vězení
jsem ten co oči i duši ti zatemní
jsem černá barvatvých šatůse stuhou
jsem ten pocit že výsledek je tři na druhou
jsem tvoje hrozně pomatená duše
jsem děda od vedle co tváří se suše
já jsem totiž život holčičko
nic na mě nezměníš ani maličko
já prostě určím všechno co bude
a nic jiného než poslechnout ti nezbude
jsem život co nezná smilování
jsem hajzl co neuznává litování
jsem totiž i smrt co je součástí života
jsem ta a to co nikdy nečeká.
