Slunce už šlo spát
Publikov�no 17 Srpen, 2011 od admin
Slunce už šlo spát
a právě skončil den.
Já jdu dobrou noc ti dát
a popřát krásný sen.
Má láska vyšla ven,
až vzhůru ke hvězdám.
Jak budeš snít ten sen,
tak polibek ti dám.
Publikov�no 17 Srpen, 2011 od admin
Slunce už šlo spát
a právě skončil den.
Já jdu dobrou noc ti dát
a popřát krásný sen.
Má láska vyšla ven,
až vzhůru ke hvězdám.
Jak budeš snít ten sen,
tak polibek ti dám.
Publikov�no 12 Duben, 2010 od admin
Jsem citlivka, co se hned rozbrečí,
i drsňák, s kterým jsi v bezpečí.
Jsem snílek, co létá po hvězdách,
a zároveň blázen, co blázny má rád.
Jsem malý anděl, co se vznáší nad zemí,
někdy i čertík, co o lumpárnách ví.
Jsem přítel, co nikdy nezradí,
i naivka, co o lepším světě sní.
Jsem trochu trhlá a trochu ne,
jsem taková a jiná ne.
Publikov�no 4 Duben, 2010 od admin
Je večer, jasné nebe plné hvězd,
a já přemýšlím.
Je tam někde i moje hvězda?
Ví o mě?
Chtěla bych ji mít u sebe.
Jde to?
Mít ji tu a být šťastná.
Radost, smích i pláč, to je má hvězda.
Je přesně taková, jakou si ji představuji?
Snad, doufám.
Vím, že ji nikdy nebudu mít.
Nikdy, nikdy … Prostě ne.
Stesk, smutek, lítost, to jsem já.
Také jsem hvězda, ale vzdálená.
Ty ji nevidíš, nevíš o ní.
Škoda, být aspoň jeden večer vedle
té jasné hvězdy, co tolik září!
To by bylo víc než štěstí.
Jen ti chci říct:
Ty jsi ta hvězda, o které právě
teď sním …
Autor: Kloa
Publikov�no 13 Květen, 2010 od admin
Dívám se na nebe,
na nebe smutně zářící.
myslím jen na tebe,
na Tvé oči planoucí.
Na temnou oblohu jsem se dívala s tebou,
teď jsem tu sama, našel sis jinou.
jen tady sedím a tiše pláču, mám strach,
že zapomenout snad nikdy nedokážu.
Zakláním hlavu a hvězd se ptám,
jak to, že Tvou lásku stále mám?
proč se na mě stále díváš s něhou,
máš být jen kamarád a na minulost zapomenout.
Zavírám okno a poslední slzu utírám,
odcházím, pomalu usínám.
Vím, že se mi o Tobě bude znovu zdát,
v tom snu se nebojíš říct, mám Tě rád.
Publikov�no 10 Duben, 2010 od admin
Stojím tu plna pomíjivé nicotnosti,
obdivem i pokorou je protkán bílý den,
hory mne štědře svou krásou hostí,
i svatým tichem, zbožným obzorem.
Z časů minulých do věků budoucnosti
tu laskavý vánek vane,
ševelí cosi o věčné velikosti,
o době zázraků lidstvem nespoutané.
Jak udivený poutník – okouzlena zcela
postávám v úžasu uprostřed horských
cest, na nízkost Světa jak bych zapomněla,
své vyznání šeptám těm milencům
hvězd.
Publikov�no 1 Duben, 2010 od admin
Už je Jaro, kvete kvítí.
Zadečky broučků pěkně svítí.
V noci hvězdy vidět jsou,
do světa snů tě zanesou.
Je to pravda kvete láska.
Blíží se Noc Svatojánská.