Publikov�no 23 Březen, 2010 od admin
Máš srdce z kamene
a žádný, že ne,
je studený, jako by bylo z ledu
a taky plný zášti a jedu,
je to jen a jen tvoje smůla,
že jsi chladnej, jak ta žula,
ty neumíš mít rád,
ty nedovedeš milovat,
nejspíš je tvůj plán,
zůstat navždy sám.
Publikov�no 18 Únor, 2010 od Badya
a krajky z ledu
jako květy baroka
na jejím mlžném plédu.
Ronila slzy.
Valily se strouhou
po zamrzlých skráních
ty slzy touhy jara.
A slavík tiše
v jejím hlase pěl,
že by rád zapomněl
na tu zimu dlouhou,
že by rád odletěl,
až zima bude stará.
V tom jaro jako výkřik
rozlehlo se krajem,
radostí dmul se její hlas,
že led touhy jara taje,
že krutou bitvu
prohrál mráz…
