Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně…
Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně…
Tolik jsem v naší lásku věřila
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude milovat…
(
Moc rád bych Tě líbat chtěl, a v náručí chovat,
stydlivost je špatná vlastnost, někdy nejde schovat.
Ale snad ji překonám a pak řeknu Tobě,
že Tě hrozně miluju, v kterékoli době.
Miluju tvoje oči
a miluju tvoje rty.
Miluju, když ti déšť vlasy smočí
a jsem štastná, že jsi to ty,
kdo mi lásku slibuje
a kdo mě miluje.
Jsi ten, který mě před zlým chrání
a před vším brání!
A za to tě, lásko, MILUJU!
Vzpomínám na chvíle, kdy jsi mě miloval.
Jen na ně vzpomínám, čas už je dávno vzal.
Vzpomínám na lásku, na chvíle v objetí.
Už jsou však minulost, nikdy se nevrátí.
Proč jsi mě opustil, našel si jinou?
Můžu za to já? Je to mojí vinou?
Vždy jsem se podobně ptávala sebe.
Dnes už znám odpověď a viním tebe!
Mezi námi to skončilo, život jde dál.
Nevěřím na lásku, tys mi víru vzal.
Slzy mi tečou po tváři
a pak se vsáknou v polštáři.
Tys řekl mi,že má láska je ti fuk
a já tak dlouho věřila,že jsi skvělej kluk.
Nestojím ti za to,aby ses na mě podíval,
nejspíš Janu jsi jedinou miloval.
Jinak je tvé srdce jako kámen
a já své lásce říkám ,,amen”.
Amen to je přece konec,
tak tě prosím odejdi.
Máš srdce z kamene
a žádný, že ne,
je studený, jako by bylo z ledu
a taky plný zášti a jedu,
je to jen a jen tvoje smůla,
že jsi chladnej, jak ta žula,
ty neumíš mít rád,
ty nedovedeš milovat,
nejspíš je tvůj plán,
zůstat navždy sám.