Posvícení
Publikov�no 2 Září, 2010 od JANAANGELTRUBKA
Obloho proč brečíš,
já se chci tolik smát,
proč ulice je šedá,
já chci barvy znát.
Všechno je jinak,
než by si člověk přál,
kdo byl ti blízko
a kdo je teď opodál.
Proč někdy srdce hoří,
jindy zas studí
ledově a moc.
Proč těžké je říci
všem svým pocitům
už dost!
Kolik můžu ještě unýst,
kdy skončí tento pád
chci si hubu nabít,
abych se mohla zase smát!
Rolety jsou dole
všude zavřeno,
moje vnitřní boje
mají stále prostřeno.
Jak ukončit povícení,
jak vyhnat hosty ven
moct znovu dýchat
přivítat slunný den.
Po tomto divném posvícení
možná přijde osvícení.
aut.JANAANGELTRUBKA
