Když děti pláčou matky je objímají
aby věděly,že rády je mají
a cítily se v bezpečí,jak v lůně
vyléčil se strach
jím to malé stůně.
Když děti pláčou,matky je objímají
aby je chránily,když zlé sny se zdají.
Ta náruč je hradba velká
co čaroděje,stvůru,draka leká.
Když děti pláčou,matky je objímají
všechny bolístky menší mají
uzdraví se rázem hned
rozbité koleno,boule i každý neúspěch.
Když matky pláčou,děti je objímají
aby menší bolesti,byly ty co znají
aby věděly,že nic zbytečné není
vždyť ten malý je otisk
co zůstane tu po ní.
Když matky pláčou,děti jí objímají
aby věděla, že ony jí znají
i když šedivá,znavená je dost
a pod rukama s jí rozsypala přítomnost.
Když matky pláčou,děti jí objímají
pak můžou tu poslední slzu
schovat do dlaní
a ona zatřpytí se při vzpomínce,
vždyť ta patřila mamince.
Co naposledy se usmála
v náručí
odejít se nebála
byla v bezpečí.
aut.JANAANGELTRUBKA
