Básničky.eu

Mám tě rád

Publikováno 2 Listopad, 2010 od admin

Nad domy svítí měsíc bílí,
pod měsícem klučina.
Na lavičce sedí chvíli,
na minulost vzpomĂ­nĂĄ.

Obrazy se v hlavě mění,
nejvíc ten co měl ho rád.
PrĂ˝ dĂĄ se i na modlenĂ­,
kdyĹž vrĂĄtĂ­ se mu kamarĂĄd.

Vlastně je to kamarádka,
odeĹĄla, on nevĂ­ kam,
Přepadla ho depka krátká,
já si něco udělám.

ZjevĂ­ se mu silueta,
zĂ­rĂĄ na nĂ­ s Ăşdivem.
Jeho nĂĄlada jen zkvĂŠtĂĄ,
kudlu tahá z těla ven.

Z těla teče krve proud,
je pozdě na záchranu.
Přízrak mizí v mysli hloub,
nebe otvĂ­rĂĄ mu brĂĄnu.

Stačilo jen říct mu větu,
říct mu mám tě strašně rád.
Neležel by v černém květu,
lĂĄska byl ten kamarĂĄd.

KamarĂĄdi, kamarĂĄdky,
cizĂ­ a i rodina,
ted nad hrobem tiše pláčí
a kaĹždĂ˝ jen vzpomĂ­nĂĄ.

Nikdo z těch co tu ted stojí,
kromě jedné osoby.
Nevěděly že se bojí ,
samoty a svobody.

Někdy jsou to prázdná slova,
často o nich třeba sníš.
Proto ti to říkám znova,
MÁM TĚ RÁD a ty to víš!

Hlasy v mé hlavě

Publikováno 24 Červenec, 2010 od VeruĹĄ

SlyĹĄĂ­m je, slyĹĄĂ­m ty hlasy.
Nelze ignorovat jejich prosby o pomoc,
nerozliĹĄujĂ­, jestli je den nebo noc,
prosí stále, stále hlasitěji,
stále, stále naléhavěji.
HlasitĂ˝, ĹženskĂ˝ hlas,
co nezkřivil by mi ani vlas.
Volá Prosím, ochraň mé dítě,
ať nechytí ho smrt do své sítě.
Nevím, jak udělat to mám,
jak na to vystačit sám,
kdo vlastně je,
ten hlas, co hned zaujme?

Pak ten druhĂ˝, hrubĂ˝, muĹžskĂ˝ hlas,
co ženu překřikuje zas.
Křičí Nech toho zmetka být,
on uĹž rozum musĂ­ mĂ­t.
Nebohý bezmocný pláč ženy,
co nedĂĄ se popsat pĂĄr pĂ­smeny.
Už mě štvou, ty hlasy,
aĹĽ uĹž vypadnou z mĂŠ hlavy!

Jsi ďábel převlečený za anděla

Publikováno 4 Duben, 2010 od admin

Jsi ďábel převlečený za anděla.
Jsi duch, co dotýká s mého těla.
Jsi led, který mě pálí.
Jsi obr, který je vlastně malý.

Jsi upír, co v zrcadle se vidí.
Jsi spĂĄsa, co zabĂ­jĂ­ lidi.
Jsi touha, kterĂĄ se nesnĂ­.
Jsi mudrc, kterĂ˝ myslet nesmĂ­.

Jsi šašek, který pláče.
Jsi stařec, který skáče.
Jsi noc, co vydĂĄvĂĄ se za den.
Jsi realita, co vypadĂĄ jak sen.

Jsi slunce, co svítí v noci.
Jsi netvor, co dostal se k moci.
Jsi slepec, kterĂ˝ umĂ­ malovat.
Jsi vlkodlak, kterĂ˝ umĂ­ milovat.

Autor: Soňa D.

Pouto

Publikováno 23 Srpen, 2010 od JANAANGELTRUBKA

Když děti pláčou matky je objímají

aby věděly,že rády je mají

a cítily se v bezpečí,jak v lůně

vyléčil se strach

jím to malé stůně.

Když děti pláčou,matky je objímají

aby je chrĂĄnily,kdyĹž zlĂŠ sny se zdajĂ­.

Ta náruč je hradba velká

co čaroděje,stvůru,draka leká.

Když děti pláčou,matky je objímají

vĹĄechny bolĂ­stky menĹĄĂ­ majĂ­

uzdravĂ­ se rĂĄzem hned

rozbité koleno,boule i každý neúspěch.

Když matky pláčou,děti je objímají

aby menĹĄĂ­ bolesti,byly ty co znajĂ­

aby věděly,že nic zbytečné není

vĹždyĹĽ ten malĂ˝ je otisk

co zĹŻstane tu po nĂ­.

Když matky pláčou,děti jí objímají

aby věděla, že ony jí znají

i kdyĹž ĹĄedivĂĄ,znavenĂĄ je dost

a pod rukama s jí rozsypala přítomnost.

Když matky pláčou,děti jí objímají

pak mĹŻĹžou tu poslednĂ­ slzu

schovat do dlanĂ­

a ona zatřpytí se při vzpomínce,

vždyť ta patřila mamince.

Co naposledy se usmĂĄla

v náručí

odejĂ­t se nebĂĄla

byla v bezpečí.

aut.JANAANGELTRUBKA

Slunce klesĂĄ, pĹŻjde spĂĄt…

Publikováno 24 Duben, 2010 od admin

Slunce klesĂĄ, pĹŻjde spĂĄt
a já tě mám strašně rád
StmĂ­vĂĄ se a jsem tu sĂĄm
stýská se mi,pláču a nevím co dál
Bez tebe to nenĂ­ ono,
bez tebe je vĹĄechno jedno
Pro tebe vĹĄecho a bez tebe nic
Bez tebe uŞ nemůŞu Şít!

MĂĄĹĄ srdce jako z kamene

Publikováno 23 Březen, 2010 od admin

MĂĄĹĄ srdce z kamene
a Şådný, Şe ne,
je studenĂ˝, jako by bylo z ledu

a taky plnĂ˝ zĂĄĹĄti a jedu,
je to jen a jen tvoje smĹŻla,
Ĺže jsi chladnej, jak ta Ĺžula,
ty neumĂ­ĹĄ mĂ­t rĂĄd,

ty nedovedeĹĄ milovat,
nejspĂ­ĹĄ je tvĹŻj plĂĄn,
zĹŻstat navĹždy sĂĄm.