Sbohem, odcházíme
Publikov�no 13 Prosinec, 2010 od admin
Dal jsi mi smysl života,
Novou šanci žít.
Byla to od tebe ochota,
Nesměl jsi se mnou být.
A pak jsi jednou řekl:
„Sbohem, odcházíme!“
Mou duší sis odvedl,
A píseň tu smutnou nacházíme.
Všechno mi tě připomínalo,
Dárky od vás všech.
Bude to jako by to nikdy neexistovalo,
Ale tvé srdce by mě nenechalo,
Zapomenout na váš svět.
Slunce se mým pláčem zalívalo,
A mě každým dnem docházel dech.
To co ty jsi mi nechtěl dát,
Dostala jsem hned.
Každý se mě měl bát,
Můj polibek by byl tvůj jed.
Pak stačil jeden pohled,
Mé srdce znovu ožilo.
Stál jsi tam před námi,
A o smrt si žádal,
Čas rány zkusil zahojit,
Ale smysl života srdce nepřestalo strádat.
Nepoznal jsi mě.
Změnila jsem se.
Tvá chyba to nebyla.
Ztratil jsi mě v momentě
kdy rodina mě pohřbila.
U tvé popravi jsem stála,
Dívala se na tebe.
Bylo to to čeho jsem se bála,
Smrt od nás pro tebe.
V srdci zbyla zlá rána,
A nešla vyléčit.
Pak jednoho rána,
Měla jsem útočit.
Byla jsem na misi,
Jako hlavní cíl.
Jejich úkolem hránit mě bylo,
Já měla zabíjet pomocí svých sil.
Všichni mě chtěli zas a znovu,
Já měla však svůj cíl.
Byla jsem trofej za výhru,
už splnila jsem svůj díl.
Svého života si se zbavit směl,
Já poznala za tu dobu,
Že tenkrát když si odešel,
Dobře si lhát uměl.
A tak jednoho dne,
konec můj nastal.
Odejít do věčného pokoje,
kde jsi na mě počkal.
Byla jsem poražena,
navždy umlčena
A jako popel rozptýlena.
Od: SalvatoreGirl
