Já mám ten sen,
kdy jinak trvá den,
kdy slunce mne zahřívá
a nebodá,
když se do něj
já víla zadívá.
Brodím se travou bosá
v tom snu není žádná kosa,
co by kosila voňavá luka
a květům dělala samá muka.
Lehám si do té vůně,
necítím,
jak mi srdce stůně.
Chci se naplnit silou stromů
a vůní luk
i tím teplým světlem k tomu.
Až budu tímto naplněna
zavolám-
„Lásko kde jsi,jsem připravena“.
aut.JANAANGELTRUBKA
Ona:
Ráno vstanu a každý den přemítám
vyškrtnu-li ho ze seznamu,
či budu štěstím zalitá.
Vím co dělat bych měla,
ale nevím jak
žít každý den tak,
abych nemusela litovat.
Jsou tu i dny
tak zvaně prázdné,
kdy mozek spí si
a srdce chřadne.
To jsem pak stroj,
je to vlastně takový boj.
Kdo přežije a kdo padne
záruky nemá nikdo žádné,
že v téhle zkoušce obstojí.
Možná stálo by za to,zastavit,
zmáčknout restart
a začít znovu žít.
On:
Život,život
nezná restart drahá
jen boj
a vítězí v něm,
kdo méně než víc má rád.
Kdo méně než víc toužívá.
Život,ta zahrada možných snad,
ta cesta trnitá
kdo na cestě té stojí,
stojí často sám.
Život né přístav,
leč vratký prám.
Ona:
Já vím,že život
restart nezná.
Vím,že nevymaže se
lidský seznam,
všech nálezů a ztrát.
Ale musím se ptát přeci,
copak láska jsou jen keci?
Proč platí víc,
kdo chce mít rád?
Pro vítěství si vyoperovat touhy,
vždyť život ti daruje
jen okamžik pouhý,
pro tuhle zkoušku.
A já nevěřím věru,
pro tuto osobní nevěru,
budu umět si vítěství vychutnat?
Pak otázka se naskýtá,
zdali opravdu vítězí
ten co míň,než víc má rád
a své touhy zastírá.
A tak nech mě prosím věřit tomu,
že jednou budu na tom
vratkým prámu spolu,
s tím,kdo mi ho pomůže vyrovnat.
aut.JANAANGELTRUBKA a spoluautor
Něco z mojí starší tvorby:
Topím se, topím se
v moři svých slz,
tak proč už nese
farář kříž, když jen
topím se v moři svých slz?
Umíráček zvoní,
už varhany hrají,
kapesníčky utírají
tváře pozůstalých.
To je jako ptát se proč
se střídá den a noc,
proč zlomené srdce bolí tak moc,
proč mě nikdo nezachrání,
proč radši slzy roní?
Je to jako proč se ptát
proč jsi mě tam nechal stát!
Rakev z dubového dřeva.
Proč?
Protože jsem se nalokla vody moc,
protože tma černá jak noc,
zahalila mojí tvář,
tak teď radost mař.
Protože zlomené srdce zabijí,
protože slzy moje oči zalijí,
když bez důvodu odejdeš pryč,
když se chováš jako levný kýč,
tak mi vrať k mému srdci klíč!
Ležím ve tmě,
proč sem dali mě,
když ví, že se topím
v moři slz a sním,
že zase budeme spolu,
ať už mám jít dolů,
je mi to jedno, jen ať zas spolu jsme, prosím…
Prosím, prosím ale marně,
topím se dál, lokám smutně.
Lokám se vody ve tmě,
umírám rychle, jak točí se Země.
Pomalu, pomaloučku.
Prosím, ať už to bolí jen trošku,
ať to mám rychle za sebou,
jen chci být zas s tebou.
Oči zalily se zas.
Toto nikdy neskončí?!
Když mě tak ničí
být bez tebe, lásko má,
já chci být jen tvá.
Utichl pláč cizí,
smutek ostatních rychle mizí.
Jen ten můj je semnou, že
spolu nejsme, kdo to kazit může?!
Naši lásku nehynoucí,
nikdy neumírající,
nikdy neležící
na dně rakve jako já teď,
tak ať to skončí hned…
naše láska bude pořád taková.
Tak prosím, ať už to skončí…
Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.
Keď ťa srdiečko zabolí,
očká slzy zalejú
a keď smútok v duši závládne,
tak cítiš, akoby si bol úplne na dne.
Vtedy máš chuť zabudnúťa v minulosti pobudnúť,
to však nie je riešenie,
čo ťa v živote vpred ženie.
Nádej treba v sebe nájsť,ktorá ti pomôže ďalej zájsť.
Duben barvy zlehka míchá,
připravuje místa tichá,
která srdce lidí mámí,
není to jen plané zdání.
Duben je hrst písniček
od dvou mladých jiřiček,
ale zpívat-zkuste sami,
koně běží pastvinami.
Slzy mi tečou po tváři
a pak se vsáknou v polštáři.
Tys řekl mi,že má láska je ti fuk
a já tak dlouho věřila,že jsi skvělej kluk.
Nestojím ti za to,aby ses na mě podíval,
nejspíš Janu jsi jedinou miloval.
Jinak je tvé srdce jako kámen
a já své lásce říkám ,,amen”.
Amen to je přece konec,
tak tě prosím odejdi.
Keď ťa srdiečko zabolí, očká slzy zalejú
a keď smútok v duši závládne,
tak cítiš, akoby si bol úplne na dne.
Vtedy máš chuť zabudnúť
a v minulosti pobudnúť,
to však nie je riešenie,
čo ťa v živote vpred ženie.
Nádej treba v sebe nájsť,
ktorá ti pomôže ďalej zájsť.
Autor: Mengy
