P�idan� kl��ov� slova svět

Jen slova útěchy.

Publikov�no 13 Prosinec, 2010 od

Zachraň mě,
Srdce se mi rozpadá.
Zapoměl,
Slunce pomalu zapadá.

Nechal mě tam,
Zhroutil se mi svět.
Slza stéká za jinou,
Slova vyjádří můj hněv.

Ležím na zemi,
Tiše jen pláču.

Srdce trhá mi žal,
On nechal mě tu stát,
Sen překrásný se mi zdál,
Když nechal mě poklidným spánkem spát.

Pěstmi buším do země,
„Nech ji ona za to nemůže,“
Moje poslední záchrana.
Hlas toho co mi pomůže.

Slzy vyschli,
Srdce slabě bije.
Rukou přejíždím po kůži,
Jež příjemně mě hřeje.

Huňatý kožich,
Pod prsty zašustí.
Rudohnědý vlk,
Náramek pro štěstí.

Jiným je tu pro mě,
Tajemství mi prozradil,
To které tajil přede mnou,
To po, kterém se mi dech zatajil.

Láska je mocná,
Než kouzla mocnější.
Dítě si chovám,
Už jsem šťastnější.

Srdce je jeho,
On se o něj postará.
Něco se změnilo,
Legenda prastará.

On má mladý být,
Ona zestárnout.
My to však změnili.
Spolu jsme si žili.

Moje stáří se zastaví,
Dech se mi zatají.
Znovu ho vidím
Ale náklonnost k němu necítím.

Hledíme na sebe,
Jako vzdálení přátelé.
Ti co se po letech setkají,
Ale slova omluv si šeptají.

„Nech mě, nechtěl jsi mě,
Už jsem šťastnější.“
Slova vyplynou,
Nahlas jsou pravdivější.

Mramorová kůže,
Jasný třpyt slz,
Co člověk zmůže,
Jaký má vkus.

Krvavé slzy anděla,
Pro něj jsem noci probděla,
Ale Nyní věci se změnili,
Sny mé se již splnili.

Jiný mě tehdy zachránil,
Spravil to co jiný poranil.
Srdce znovu celé je,
On si myslí, že zničí jej.

Znovu už mu to nedovolím,
Jeho vlivu se nepodvolím.
Jiný si mé srdce získal.
Po nocích mi hudbu pískal.

Nebyl to zpěv,
Ne to ne.
Ale mé srdce to zahřeje.

Láska má přichází,
Já přístav svůj nacházím.
V jeho horkém náručí,
Bezpečí mi zaručí.

Příběh je u konce,
Lásku jsem našla,
On odešel za jinou,
Mě nechal tu s mojí rodinou.

A jak příběh pokračuje?
Nikdo nepoví..
Ale šťastný konec zaručuje,
Lásku jejich, v záhrobí.

od:Anna Rolinková



Napsat n�zor na b�sni�ku

Pár veršů na rtech

Publikov�no 18 Květen, 2010 od

Přispěchal bych s párem veršů na rtech
s kyticí živých květů,
bych zvěstoval světu
co přimělo mne najít,
k veršům cestu.

Jak hezké je milovat.
Jak hezké je žít.

Nejhezčí je však umět dát,
dát kytičku, dát něhu, dát lásku,
ba i život umět dát v sázku
když mám něco-někoho rád.

Nemůžu to zapřít,
že chtěl by mezi šťastné patřit,
co mají ten dar a umí dát,
mně však zatím musí stačit,
o tom krásném jen psát.



Napsat n�zor na b�sni�ku

vše nej k narozeninám!

Publikov�no 10 Květen, 2010 od

Dnes mi prozradil svět,
že máš … let.
A protože nevím, co Ti dát,
chci Ti nyní aspoň blahopřát.
Začínáš mít vrásky,
ale už nejsou z lásky.
Hodně štěstí, zdraví,
ať Tě to na světě ještě baví.
Už dlouho Tě znám,
tak vše nej k narozeninám!



Napsat n�zor na b�sni�ku

Motýl

Publikov�no 13 Září, 2010 od

Navštívil mě motýl,

on se mi smál.

Nevěřil svým očím,

jak ze života se hroutívám.

Řekl mi-

prosím tě vezmi si moje křídla

a buď na chvilku lehce jiná.

Já měla strach.

On-neboj se,

budem si jen hrát.

Zakroužil kolem mé hlavy

do prášku mne zabalil,

přívalem dobra mě zavalil.

A tak se prostě zázrak stal,

já bez křídel vyletěla k výšinám.

Zatleskal ručičkama

a znovu se chichotal

měl velkou radost,

že nelítá tu sám.

Spadla ze mě všechna tíseň,

uhasil ve mě po kráse žízeň.

„Proč vy lidi stojíte tak při zemi,

kdo z vás z výšky ten svět ocení.

Vždyť není těžký

není velký ani snad,

podívej jak malinký je

a nutí mě se pořád smát.“

Ten den s motýlem

byl velmi zvláštní,

nebyl už ani trošku vážný.

Ukázal mi,

jak chutnají a voní květy.

Ukázal mi tajemné

i legrační světy.

Naplnil mě lehkostí

a přesto láskou,

mé oči už nebyly

zavázané páskou.

Motýl mě opustil

a já se celá chvěla

věděla,

že to je to

co jsem vlastně chtěla.

Přijmout dar lehkosti a chvění

ač netušila,

tak poznala,

jak se všechno náhle mění.

Motýla si v srdci uchovám,

až těžko mi bude,

znovu ho zavolám.

On se smíchem mi připomene,

že ta zkouška je vzlet

a né pád.

I když směje se mi,

přesto mě má rád.

aut.JANAANGELTRUBKA



Napsat n�zor na b�sni�ku

Já nebo ty

Publikov�no 18 Květen, 2010 od

Dnes už na opačným konci lana
jeden zakotvuje
druhej fouká do plachet
na svojí straně barikády

já zůstala jsem sama
a marně hledám svůj poztrácenej svět
Barevný korálky zatoulaný v trávě
duhový kousky života mýho

podle cen z výprodejů už dneska posuzuješ
ráda bych věděla,co honí se ti v hlavě
když snažím se,posbírat jich aspoň pár
zatímco ty je hrstma z kapes vyhazuješ

Teď už je to ty anebo já
moje štěstí to jsi ty
tvoje štěstí však je ona

úsměv tvůj a tvoje radost,to jest spása má
místo tebe spoutám sebe
přec umírám,když nemám křídla volná



Napsat n�zor na b�sni�ku

dětská léta

Publikov�no 26 Duben, 2010 od

Až nás osud roznese, do všech koutů světa

vždcky si budem vzpomínat na svá dětská léta.

Míša



Napsat n�zor na b�sni�ku