Okvětní lístku, větříčku lehký,
sluneční paprsku, doteku křehký.
Ležím tu v samotě a v hlavě mám Tebe,
par dní Tě nevidím a dost to zebe.
Když hledím Ti do očí, celý svět se směje,
a v dušičce najednou, všechno pookřeje.
V celoroční zimě, jsi mým teplým jarem,
ve smutku a samotě, přenádherným darem.
Buď tu pro svět navěky, pro pastvu mnohých očí,
buď tím silným opiátem, po kterém se hlava točí.
Drž mě klidně za ruku, ať naše srdce bijí,
ať všechny buňky v našich tělech vědí…že žijí.
Autor : Peet
