Louka bez květů
Publikov�no 2 Září, 2010 od JANAANGELTRUBKA
Vzala jsem semínko
hřeji ho v dlani,
dávám mu naději
bojuj teď za ni.
Semínko klíčí
touží zas po teplu,
v představách vidí,
jak vzhlíží ke světlu.
Klíček se prodírá
mezi kamínky
myslí si škoda,
že je tak malinký.
No a už je venku
všude pusto
hezký pocit,
byl jen na chvilenku.
Nevzdává to!
Je tu ta naděje
vzhlédnout ke slunci,
snad se i ohřeje.
Jeden lístek,hned i druhý
snadné je být
na sebe náhle hrdý.
Co bylo včera není dnes
listí už není to co chce.
To slunce mu nedá stále spát,
vábí ho přímo k výšinám.
A hle na samém vršíčku
zelená se poupě.
Vidět ho lze jen trošičku
a možná se tváří hloupě.
No honem
rozevři se hned,
ať krásou zaliješ celý svět,
pak budeš se slunci
dívat přímo do očí,
rozevře ti náruč
bezpečí.
Poupě ráno vstává
rosu ochutnává
cítí,dnes bude ten velký den!
Však nekoná se žádná sláva
kosa byla jeho úděl!
aut.JANAANGELTRUBKA
