Jako že listí napodzim padá…
Publikovno 20 Únor, 2010 od admin
Jako že listí na podzim padá,
já můžu ti říct znova,
jak mám tě rád,
že nestačí řád,
abych tě opustil,
na tebe dopustil.
Tak mi věř.
Jako vím, že slunce vyjde znova,
řeknu ti kdykoliv tyhle slova.
Jak moc pro mě znamenáš,
nezáleží na tom, kolik máš,
hlavně, že jsi.
Tak tě miluji.
Tak mi věř.
Prosím, neopouštěj mně,
jen chci, ať spolu jsme,
tak splň mi přání,
mám tebe plné spaní.
Jsi všude, kam se podívám,
všude tě vidívám.
Jsi tak krásná,
tak překrásná.
Tak mi věř.
Já tě snad nezajímám,
věř ale, že já o tebe zájem mám.
Miluji tě víc než sebe,
jenom tebe.
Dal bych za tebe život i,
na rukou tě nositi.
Každé přání ti splním,
co ti na očích vidím.
Tak mi prosím věř.
Myslím, že dál se snažit nevyplatí,
snad mi bůh snahu zaplatí.
Musím jen se srdcem zlomeným odejíti,
bez tebe, odejiti, navždy.
Ten žal nosím v sobě,
trvám na tobě,
jsi má láska,
co nahradit se nedá.
Tak mi věř…
Když vzpomněl jsem si na tebe,
musel jsem politovat sebe.
Jak já se snažil,
život si mařil,
jen abych ti dokázal,
že rád tě mám,
ale ztráta to byla,
tys mi nic neslíbila.
Já miloval tě dál,
mou láskou se nedal ani zaplnit sál,
když ty si přišla,
mě láska přešla,
viděl jsem, jak se tváříš,
mé sny ráda maříš.
Nosím ten žal v sobě,
nedám ho na obdiv tobě,
s hlavou vztyčenou,
já chci, abys byla mnou,
ten smutek zkusit okusit,
hlavu dole, ramena svěsit.
Ty myslíš si dál,
že úžasná seš,
za svým cílem jdeš
i přes mrtvoly,
já říkám si, jsi to ty?
Ta, do které jsem se zamiloval,
myslel jsem na ni, srdce jí dal,
jsi to ty, krásko má?
Už nepoznávám tě,
ďábel mi tě vzal,
a šel s tebou dál,
a místo tebe nastrčil,
tu hrůzu ze všech sil,
snad já nosil růžové brýle,
ale nehodlám je nosit dále!
Láska je mocná,
láska je dar,
láska je bič,
co všechno mi vzal.
Vzal mi všechno,
co mělo pro mě smysl,
vzal mi i mysl.
Já nemůžu už přemýšlet,
má duše se vydala na dlouhý let.
Jen, co vezmu tě pryč,
políbím tě na tvou líc.
Já proklínám to,
co mi tě to vzalo,
já už nechci dál žít,
jen chci, tebe v náručí zas mít.
Proč jen, ďáble zlotřilý,
proč, si to udělal, proč všechno,
co jsem měl rád, jsi mi vzal?
Mou lásku,
mou krásnou krásku.
Místo ní, tu dýchá příšera,
co dává mi do těla.
Kdybych jen věděl,
co jsem udělal,
že takhle mě trestáš!
Ďáble, vrať mi mou lásku,
mou bílou krásku!
Prosím, bez ní jsem nic,
chci jí políbit na její bledou líc.
Ty mě neposloucháš,
přání nepřijímáš,
proč to děláš?
Tebe baví ničit lidem životy,
ty ďáble, ty?
Čekal jsem, že si lepší,
hrůzostrašný.
Jenže si horší!
Seš jako satan,
co zničil vše, co mám…
Autor: Veruš
(