Ona:
Ráno vstanu a každý den přemítám
vyškrtnu-li ho ze seznamu,
či budu štěstím zalitá.
Vím co dělat bych měla,
ale nevím jak
žít každý den tak,
abych nemusela litovat.
Jsou tu i dny
tak zvaně prázdné,
kdy mozek spí si
a srdce chřadne.
To jsem pak stroj,
je to vlastně takový boj.
Kdo přežije a kdo padne
záruky nemá nikdo žádné,
že v téhle zkoušce obstojí.
Možná stálo by za to,zastavit,
zmáčknout restart
a začít znovu žít.
On:
Život,život
nezná restart drahá
jen boj
a vítězí v něm,
kdo méně než víc má rád.
Kdo méně než víc toužívá.
Život,ta zahrada možných snad,
ta cesta trnitá
kdo na cestě té stojí,
stojí často sám.
Život né přístav,
leč vratký prám.
Ona:
Já vím,že život
restart nezná.
Vím,že nevymaže se
lidský seznam,
všech nálezů a ztrát.
Ale musím se ptát přeci,
copak láska jsou jen keci?
Proč platí víc,
kdo chce mít rád?
Pro vítěství si vyoperovat touhy,
vždyť život ti daruje
jen okamžik pouhý,
pro tuhle zkoušku.
A já nevěřím věru,
pro tuto osobní nevěru,
budu umět si vítěství vychutnat?
Pak otázka se naskýtá,
zdali opravdu vítězí
ten co míň,než víc má rád
a své touhy zastírá.
A tak nech mě prosím věřit tomu,
že jednou budu na tom
vratkým prámu spolu,
s tím,kdo mi ho pomůže vyrovnat.
aut.JANAANGELTRUBKA a spoluautor
Okvětní lístku, větříčku lehký,
sluneční paprsku, doteku křehký.
Ležím tu v samotě a v hlavě mám Tebe,
par dní Tě nevidím a dost to zebe.
Když hledím Ti do očí, celý svět se směje,
a v dušičce najednou, všechno pookřeje.
V celoroční zimě, jsi mým teplým jarem,
ve smutku a samotě, přenádherným darem.
Buď tu pro svět navěky, pro pastvu mnohých očí,
buď tím silným opiátem, po kterém se hlava točí.
Drž mě klidně za ruku, ať naše srdce bijí,
ať všechny buňky v našich tělech vědí…že žijí.
Autor : Peet
jsou podstatou věcí našeho života…
jsou náznaky smutku, ale i štěstí…
jsou útěk od toho zlého, co je všude kolem nás…
jsou city, na které už nechceme vzpomínat…
jsou touha, co drží nás nad vodou…
jsou opravdová láska, která je krásná…
Utíká to naše mládí
jako pestrý motýlek,
zanedlouho budeme staří,
zbyde jen pár vzpomínek.
Za řekou snů a bláznivých přání,
za řekou dnů a mnoha zdání
snad najdu tvůj úsměv, tvou lásku,
já dávám ti svoje srdce v sázku.
Naše láska byla čistá, nic nás už k sobě nepoutá,
sbohem buď a měj se krásně, zrado mého života
Buď hrdá a nedávej
srdce svoje v sázku,
ať trochu zkusí ten,
kdo stojí o tvou lásku.
Marný je pláč, marné jsou slzy,
stojím a šeptám, vrať se mi brzy.
Už hodně dlouhá doba je to teď, kdyby to šlo,
chtěla bych zapomenout hned.
Je zvláštní jak rychle jsi vstoupil do mého života,
ještě zvláštnější,
že neuběhla ani minuta
- abych na Tebe nemyslela.
Ty časy byli nejhezčí,
city mé k Tobě největší.
Vím, že jen chvíle to byla,
v poměru k životu,
jen tečka na papíře by zbyla
- ta největší.
Ta, která mi život obrátila,
- ta která mi dech nejednou zastavila.
Neexistuje guma,
která by tečku vymazala
- Tu tvou ne!
Chceš abych Tě ignorovala,
na všechno co bylo a Tebe zapomněla,
- myslíš, že to jde?
Tu tečku nikdo nepřekryje,
jen láska toho,
- kdo ji způsobuje.
Nad pastorem klín se zuje
Do střevíců vítr duje
Vlhkost noci skrápí vlas
Holohlavý dikobraz
Suchý oči mrky smočí
Měl jsem piercing na obočí
Pak jsem dostal přes hubu
Oběsil se na dubu
Není bůh a není duše
Jsou to jenom čáry z tuše
Mezi nimi fleky z duhy
Rozlišené v různé druhy
Náboženské obřady
Všichni tiše do řady
Kdo má pravdu a kdo ne
Upálím tě pohane
Poslouchej a nemysli!
Nečti to a běž
Rychle něco nasysli
A vymasti si věž
Přijde v životě chvíle,
kdy ztratíš to nejdražší co jsi měl,
pro co jsi žil,smál se a někdy i uronil slzu.
V tu chvíli bys nejradši umřel,
ale život jde dál !!!
A někde v dáli na Tebe čeká štěstí!!!
Zatím je skryté a Ty proto musíš dál,
aby jsi ho našel!!!
