Tajemství
Publikov�no 2 Září, 2010 od JANAANGELTRUBKA
Uslyšela jsem volání
malinko zpovzdálí
„procitni a pojď dál“.
Uslyšela jsem vábení
s příchutí mámení
v dálce tam stál.
Obraz byl matoucí
já žena tonoucí
toužila ruku dát.
Obraz se rozplynul
jako by zahynul.
Já šlapala vodu dál.
Uslyšela jsem zpívání
muziku,pískání
pohlédnout mám?
Oči mé hledají
vlny mne nedají.
Zase tam stál.
Obraz je jasnější
radostně živější
naději dal.
Snad se nerozplyne
snad mi nezahyne
zůstane jako dar.
Bojím se pohnouti
tonoucí na pouti
moci opustit žal.
Poslouchám zpívání
písničky stýskání
v srdci je bál.
Na lůžku spočinout
trochu odpočinout
nechat se hřát.
Obrazem matoucím
mužným a žádoucím
chci se zas smát.
aut.JANAANGELTRUBKA
