Závist
Publikováno Leden 9, 2011 by James Libustka
kosou ostrou jako břit
utnu žlutých tulipánů
nemohu oko přimhouřit
a zasazuji další ránu
padají lístky okvětní
zbrocené slzami rosy
do kraje tichý nářek zní
hynoucí švihem kosy
žluté jsou hlavy spadané
žlutá je barva závisti
neuctím padlé poddané
ať svědomí své očistí
pak otočím se zády k nim
a ponechám je osudu
snad viny někdy odpustím
slepý však již nebudu
tou kosou jsou mé činy
pomsta brousí její zub
není zloby bez příčiny
všechno má svůj líc a rub
ne vždy je dobrý hněv
když objeví se chyba v květu
ne vždy zní slova jako zpěv
a pravda s láskou vládnou světu
