Zima…
Publikováno Únor 18, 2010 by Badya
Kamenná dáma
na podpatcích
ze sametových hor
na podpatcích
ze sametových hor
a krajky z ledu
jako květy baroka
na jejím mlžném plédu.
Ronila slzy.
Valily se strouhou
po zamrzlých skráních
ty slzy touhy jara.
A slavík tiše
v jejím hlase pěl,
že by rád zapomněl
na tu zimu dlouhou,
že by rád odletěl,
až zima bude stará.
V tom jaro jako výkřik
rozlehlo se krajem,
radostí dmul se její hlas,
že led touhy jara taje,
že krutou bitvu
prohrál mráz…
